Diary

I'm a vampirephile. And I'm not ashamed of it.

Všimli jste si tady v levo, pod Site info položky Opened? No, tak se tak na ni dívám a zjišťuji, že můj weblog zamořuje už tak zamořený internet mými inteligentními příspěvky už tři roky!!! Neuvěřitelné.
Když už píšu, mohla bych vás obeznámit s novinkami poslední doby. Nebojte, tentokrát nepůjde o výčet co jsem dělala nebo o článek plný TDG (ikdyž pokušení by bylo :-D). Jde spíš o to, že jsem se začala více zajímat o filmovou a seriálovou scénu. A pokud se kouknete na nadpis, jistě vám dojde, o jaký typ seriálů půjde. Ano, ano. Jsem upírofil. A nestydím se za to :-D

Nejdřív jsem se donutila konečně podívat na Noční a Denní hlídku. Film podle knih od Sergeje Lukjaněnka. Knížky mám hodně ráda. Je to ze současné Moskvy, kde existuje i jiný svět - svět Jiných. Jsou to mágové, vědmy, upíři, lykantropové a další podivné bytosti. Jsou rozděleni na Světlé a Temné a panuje mezi nimi příměří. Více méně. Světlí mají organizaci zvanou Noční hlídka a hlídají Temné. Temní zase skrz Denní hlídku dohlížejí na světlé. A nad tím vším bdí Inkvizitoři, kteří zajišťují rovnováhu. Jenže teď se narodil Velký a schyluje se k válce. Vítězná strana bude ta, na jejíž stranu se Velký přidá. Tolik k ději prvních dvou knížek. A film... bylo to něco jiného než Hollywood. Hlavně první díl mi přišel takový zmatený. Ale jinak dobré. Druhý díl byl skvělý. Trocha krve, trocha humoru a do toho všeho spousta akce, to vše podané v působivém kabátě.

První seriál, který jsem si sehnala byl True Blood. Je to podle knih Southern Vampire Mysteries od Charlaine Harris. Svět, ve kterém se seriál odehrává, je téměř shodný s našim. Jediným rozdílem je, že ve světě True Blood se upíři rozhodli vyjít z temnoty na světlo a jsou členy společnosti. Což s sebou přináší dobré i špatné. Sookie pracuje v baru. A je telepatka. Dokážete si představit, jak pro ni musí být otravné pohybovat se v přítomnosti mužů jejího věku. Jejich myšlenky nejsou příjemné. O to víc si cení společnosti upíra Billa. Jeho myšlenky totiž neslyší. Seriál sleduje hlavně osudy této milenecké dvojice a také Sookiina bratra, playboye Jasona, a její kamarádky, temperamentní černošky Tary. A můj názor? Sleduji to, takže to není špatné. Jsou tam upíři, temná atmosféra... Jen mi to místy přijde lehce úchylné :-D Vážně, v každém díle se někdo s někým vyspí.

Další seriál, který sleduji, je Moonlight. Hlavním hrdinou tohoto seriálu je Mick St. John. Je to soukromý detektiv. A je upír. Narozdíl od Billa však žije ve společnosti, která o upírech nemá ani tucha. A tak to musí zůstat. Mick je ten hodný. Využívá svých schopností, aby někomu pomohl a pije jen krev z krevní banky. Další důležitou postavou je reportérka Beth Turner. Kromě vyšetřování různých případů se seriál zabývá i vztahem Micka a Beth. Jsme u čtvrté epizody, takže se můžu jen dohadovat, jak to mezi nimi dopadne. Vsázím však na to, že budou spolu :-D

Seriálová mánie nekončí. Ikdyž další jsou spíše na seznamu Featuring. Tím je Blood Ties což je také podle knížky a jsou tam také upíři. Víc o tom nevím, takže se nechám překvapit :-) Potom mám na seznamu Reaper, což je o klukovi, který v den svých 21. narozenin zjistí, že jeho rodiče upsali jeho duši Ďáblu. Tak tedy musí pro Ďábla chytat hřísné duše, což je někdy celkem nebezpečné. Pushing Daisies je zase spíše romanticky laděný. Hlavní hrdina dokáže pohým dotykem oživovat mrtvé. Jeho druhý dotyk znovu zabíjí - navždy. Pomáhá tak vyšetřovat vraždy. Vše se zkomplikuje, když oživí svou lásku z dětství. Problém je v tom, že smrt má své kóty a tak, když někdo zůstane na živu déle než minutu, zemře místo něj někdo jiný. A co s láskou, které se nemůžete ani dotknout? Poslední Dead Like Me začíná celkem komicky. Hlavní hrdinku zabije záchodové prkýnko padající z kosmu. Smrt je její osud. Ale v jiném slova smyslu. Vezme totiž práci jako Smrtka.

Mimochodem, konečně jsem sehnala hennu :-) Takže 1x (ne, není to jedenkrát, jak podotkl spolužák, ale One-X) na mém zápěstí už nemusím kreslit denně fixou :-D Jinak pokud by vás zajímal význam One-X, tak jej hledejte ve stejnojmenné písničce od, jak jinak, Three Days Grace. Do you think that there's no one like you. We are. Jde prostě o to, že někdy se člověk cítí opuštěný i uprostřed davu. Myslí si, že tu není nikdo, kdo by ho chápal, kdo by byl ve stejné situaci. Ale není to pravda. Je spousta lidí, kteří se cítí stejně a dokážou pochopit. Když si tohle člověk uvědomí, tak nikdy není sám.
Jo a mimochodem, neodolala jsem a udělala si triko :-D Click. Pravda, není to zas tak moc povedené. Měla jsem špatné triko a kresba popraskala - na druhou stranu to dělá zajímavý efekt. A taky jsem tak trochu experimentovala s novými barvami, takže mi to tak úplně nevyšlo. Ale mám aspoň něco, což je fajn ^^

Reklama

So many toughts that I can't get out of my head

To, co chci napsat, mě štve už dostatečně dlouho, abych se o to podělila s lidmi, kteří vůbec neví o co go :-D Lidé, co mě aspoň trochu znají, jistě ví, že má nejmilovanější kapela je Three Days Grace. Nedávno, jsem narazila na tuto stránku - click. Ptáte se, co to je? Upřímně, taky by mě to zajímalo. Uděláme si prohlídku stránky. V sekci About us píšou: "Three Days Grace je česká kapela, která vznikla 3.7.2008" Opravte mě, jetli se mílím, ale neexistuje dobrých 6 let v Kanadě skupina, která se čirou náhodou jmenuje také Three Days Grace? Odpověď na otázku, kdo koho kopíruje, není těžká. Když se kouknete po členech, narazíte na pět čechů ve věkovém rozmězí 16-19 let. No, dobrá. S těmito inforamcemi si můžete říct, že si prostě parta kluků založila kapelu, pojmenovali ji Three Days Grace, aniž by věděli, že už exituje. Tahle možnost padá při navštívení sekce Music. Písničky i obal cd prokazatelně není jejich. A když si přečtete Biografii v sekci Band, je jisté, která bije. Mám totiž pocit, že ten text už jsem někde četla, ikdyž s jinými jmény. Hmmm, možná to byla oficiální stránka kanadských Three Days Grace. Ano, určitě to bylo tam. Zdá se vám to málo? Přidejte k tomu všemu Ewu Farnou jako přítelkyni zpěváka a máte něco, co prostě nerozdýchám.
Tolik k zhodnocení situace. Teď si na ně s dovolením zanadávám. Co si o sobě jako myslí? Three Days Grace sice u česku nejsou moc známí, ale to neznamená, že se za ně můžou vydávat! Jak mohli vykrást tak skvělou skupinu?! Aaargh! Ani slovo o tom, že ty písničky NEJSOU jejich. A ještě si drze zkopírují biografii, což je vlastně povídání o tom, jak vzniklo album One-X. Klid, holka, klid. Není toť toto náhodou trestné nebo tak něco? :-/

Tak jsem si zanadávala, teď by to chtělo něco zábavného. Koukala jsem se na videa ze společného koncertu Three Days Grace (ne, v tomto zápisku se jich už nezbavíte :-D), Breaking Benjamin a Seether. Mimochodem všechny tři jsou skvělé skupiny. Být na tom koncertu musel být zážitek :-D Našla jsem dvě delší videa, který stojí za to. Dala bych jim označení "koncertování v extrémních podmínkách" 1. je písnička od Seether - Broken. Nádherná písnička, mají ji i jako duet s Amy Lee. Video je tady. První půlka je normální. Později se na pódium nahrne několik, ehm, podivných individuí :-D Kluci z TDG a asi Ben z BB převlěčený za prostitutky nebo co :-D Začnou obtěžovvat zpívajícího Shauna :-D A nakonec mu seberou i kytaru :–D Video č. 2 je písnička od Breaking Benjamin - So cold, tady. Tam si jen všimněte Adama jako hokejisty, Brada obtěžujícího zpívajícího Bena jakousi podivnou věcí na udici a hlavně Barryho se santaklausovskou čepičkou :-D No a aby TDG nebylo pozadu, poslední video je jejich Animal I Have Become. Click. Všimněte si, jak tam asi v půlce naběhne Seether. Hlavně si všímejte Shauna s copánkem a jeho tanečních kreací :-D
Omlouvám se, ale já si to vážně nemohla odpustit :-D

Poslední informace o TDG a poslední informace dnešního zápisku vůbec. Založila jsem další fanlisitng. Hádajte jaký :-D Ano, spávně. Ať žije Three Days Grace :-D Click. Tak trochu naivně doufám, že pokud se počet fanoušků rozroste na slušné číslo, mohli bysme tím dát TDG najevo, že i tady, v Česku mají fanoušky a mohli by se zajet podívat. Takže fanoušci TDG, povinně se zapojte a třeba se nám podaří dostat tuto skvělou kapelu k nám :-) Oki, lehce naivní, ale vždycky můžeme doufat :-D

[Edit at 3. 10. 19.49 hod] Já vím, Dominic tady moc dlouho nepobyl. Nějak se mi velice rychle přestal líbit :-D Nic nenormálního u mě :-D Přece jenom nebyl nijak zajímavý. Myslím layout :-D Obrázky na novém layi jsou od - hádejte, můžete třikrát :-D - Victorie Francés. Pro její obrazy mám prostě slabost O:-) A tyhle obrázky z její nové řady El Corazón de Arlene jsou strašně pěkné. Je to něco úplně jiného než Favole. Tyhle obrazy něco vyjadřují a ztvárnění je jako vždy perfektní. Schválně se koukněte na ostatní O:-) Click Prostě jsem neodolala a vyměnila Dominica za Arlene. Třeba tu vydrží déle :-) [/Edit]

Tvařte se inteligentně! Dnes ne, pane učiteli.

To je poprvé, co píšu v novém školním roce. Škola ještě stojí a za ten týden se cítím šíleně nevyspaná :-D A to jsem ani neměla ranní praxi, která je na 6. No jinak nic zajímavého ve škole. Věřte mi. Farma je strašně nudná.

Jak jste si zajisté všimli, změnila jsem zase look stránky. Three Days Grace mě nějak omrzeli :-D Myslím layout, samozřejmě. Na jejich písničky nedám dopustit! Chtěla jsem vytvořit lay znovu s TDG, ale oni nemají žádné inteligentní fotky :-( No, takže určitě jste toho týpka, co mi tu teď sídlí poznali. Ať už je vám povědomý z Pána Prstenů, Ztracených, nebo z jiného filmu či seriálu. Pro ty neznalé, je to Dominic Monaghan. A proč tu mám zrovna jeho? Pátrala jsem po nějakých slušných fotkách a narazila jsem na Dominica. Tak jsem si řekla, proč ne?

Přestává mě bavit psát blog. Koho zajímají nezajímavé osudy člověka, kterýho prakticky nezná? Tak jsem si řekla, že bych sem měla psát něco jiného, než co jsem dělala o prázninách. Rušit to tu nebudu, to by mě ani nenapadlo. Jen by to chtělo smysluplnější zápisky. Problém je v tom, že mě nic smysluplného nikdy nenapadne :-D Ale věřte, že jakmile mě napadne nějaká spásná myšlenka, trochu to tu obměním. Třeba bych se mohla dát na filozofii :-D Nebo raděj ne. Předpokládám, že by to četlo ještě míň lidí, než teď :-D No jen se přiznejte, kolik vás je? Jo, a jen tak mimochodem... rozjela jsem Blend challenge, tak se koukejte zapojit! :-D Odkaz viz nahoře ;-)

To by bylo tak vše, takže se mějte a já se třeba zase někdy ozvu :-D

Není to vidět, co?

Kdybych vám řekla, že jsem si teďkom dva dny hrála se stránkou, asi byste mi moc nevěřili, co? Na venek se toho moc nezměnilo... Jen pár drobností v menu. Rozhodla jsem se ale, že se pokusím omezit chyby, aby má stránka byla co nejvíc validní. I tak mi ale validátor vyhodil nějakách 20 chyb, z čehož většina je, že nemám otevřený <p>, což naprosto nechápu, protože to otevřený mám. No, co už. Aspoň CSS mám dobře :-) Taky jsem se pokoušela udělat svůj web co nejvíce sémantický. Nebudu vysvětlovat co to je, koukněte se sem ;-) Nakolik se mi to povedlo nevím, ale aspoň jsem vyházela drtivou většinu DIVů. Jo, měla jsem tu přeDIVováno :-D Asi bych měla někdy zaktualizovat i obsah stránky :-D Většina je lehce zastaralá *jsem červená až za ušima* Ale tak snad někdy příště O:-)

Pozdrav od trpaslíků

Tak jsem se vrátila ze Šumavy, tak by nebylo špatné trochu poreferovat, že.
No, bylo tam fajn :-D

Dobře, dobře... Trochu to rozvedu. První den kromě osmihodinové cesty autem nic zajímavého. Druhý den jsme se vydali na krátkou procházku. Projeli jsme se nejdelším tunelem v republice a pak šli pěšky zpátky do Železné Rudy, kde jsme bydleli. Samozřejmě trochu oklikou. Podívali jsme se k nějakýmu vodopádu, na Špičák a k jezerům - Čertovu a Černému. Celkem ta procházka byla minimálně 15 km. Taková krátká :-D Co se mi na tom vůbec nelíbilo, byl fakt, že asi 80% cesty bylo po asvaltce. Když jsme se plazili do kopce, proti nám se vesele řítili cyklisti. A jezera byla... prostě velká plocha vody :-D Akorát na Špičáku měli fajn zábavu. Vyjeli si na lanovce s kolama nahoru a pak to pod lanovkou sjížděli :-D Měli tam dokonce udělaný i skokánky. No, mohlo by to být dobré :-) To byla neděle. Pondělí se mi líbilo nejvíc. Udělali jsme si výlet do Německa. Na Velký Javor - nejvyšší horu Šumavy. Nahoru jsme se vyvezli lanovkou a nahoře byla trocha skal *inlove* Koukli jsme se k dalšímu jezeru a doma v ČR jsme se svezli na Pancíř. Oproti Javoru nic moc, ale i tak to bylo fajn :-) V úterý mělo pršet, tak jsme si udělali výlet do Klatov. Samozřejmě bylo vedro a nádherně :-D Tata byl naštvaný, ale já ukořistila tři knížky (Žkářka od Kinga, Nakažení od Neomillnerové a Kavárnu šílenců od Hamiltonové), tak jsem byla spokojena :-D Aby se tata uklidnil, tak jsme pak šli na Gradl. To byl hotel, lehce z ruky - na kopci, kde čepovali Železnorudské pivo. Ještě tam byl jeden hotel, taky tak z ruky, kde to pivo přímo vařili - Belveder. Tam jsme taky byli. Na Belvederu měli sice zrovna lepší pivo - polotmavé - ale na Gradlu byl sympatičtější číšník O:-) Takový šikovný, tak 18, 19 let :-D No, to je detail... Další den jsme se jeli podívat na hrad Kašperk. Nic moc teda :-D Zřícenina Pustého hrádku se mi líbila víc :-) Akorát mě tam začala bolet noha. Když jsme šli 5 km po asvaltce jenom proto, abysme viděli nějaké další nezajímavé jezero, myslela jsem, že mi upadne. A cestou dolů to bylo ještě horší. Jenzě to jsem ještě netušila, že to není nic oproti tomu, co mě čeká. Čtvrteční - a poslední - výlet by mohl být pěkný. Celkem příjemná cesta na rozhlednu Poledník. Sice to většinou byla zpěvněná cesta, ale aspoň to nebyl asvalt. Nahoře pěkný výhled. Odcházeli jsem právě včas, cestou jsme potkali davy lidí; naštěstí jsme je nepotkali nahoře. Cesta dolů přes nějaké další jezero byla pro mě utrpením. Mě osobně, by se ta cesta celkem líbila, ale má pravá noha velice silně protestovala. Doufám, že to nebude dělat pokaždé, když půjdu z kopce :-/ To bych nemohla chodit ze školy *naprosté zděšení*
Takže abych to shrnula... Až na to, že většina cest byla z asvaltu a poslední dva dny mě bolela noha, byl to celkem fajn výlet. Ale že bych to musela vidět dvakrát :-D Příští rok bysme mohi do Slovenského ráje :-) Tam by se mi líbilo. Skály, žebříky, řetězy, propasti.. Ach... To je moje. Ne nějaká jezera :-D

A bude se jezdit

A pak, že motorkáři jsou prasata

Ne, ještě jsem neumřela. Začnu klasicky změnou vzhledu :-D Už to tu bylo takové pořád stejné, tak jsem vyrobila nový layout. Jak jste si už určitě přečetli, na obrázku je má oblíbená skupina - Three Days Grace a hlavně jejich zpěvák Adam Gontier *inlove* Tuto skupinu v ČR prakticky nikdo nezná... Třeba ji aspoň trochu profláknu :-D Naivní myšlenka. No, text kolem "Adamů" je z písničky One-X ze stejnojmenného alba. Ani nevím, proč jsem vybrala zrovna tuto písničku - nepatří mezi mé nejoblíbenější. Možná proto, že zrovna nedávno jsem četla, jak ta písnička vznikla, její význam. Je to takový optimistický text - jeden z nejoptimističtějších na desce. Do you think there's no one like you. We are. I když se člověk cítí hrozně a osamělý, pořád jsou tu lidi, kteří se cítí stejně. Není sám. Není sám. Ach.. co jsem narazila na článek o tom, jak vznikalo cd One-X a o významu některých písniček, začala jsem tuto skupinu milovat ještě víc. A to jsem netušila, že to jde.

Včera jsme se byli s tatou podívat do Valtic za mamkou, která tam tráví týden ve škole staré hudby. Samozřejmě, že jsme jeli na motorce. Autem bysme nikam nejeli. Zkoušeli jsme intercom. Má velice zajímavou vlastnost. Když jsme stáli, fungoval perfektně. Když jsme jeli pomalu, fungoval stále dobře. Ale jakmile jsme jeli trochu rychlej, znělo to, jako radio se špatným signálem. V rychlosti kolem 100 km/hod jsme se vůbec neslyšeli. Asi tam nestíhali běhat ti elektroni. To jen tak na okraj. Zjistila jsem, že jsem lehce závislá na hudbě :-D Vyjeli jsme z domu kolem sedmé hodiny ranní. Ani rádio jsem si nepustila. Cesta trvala asi dvě hodiny. Jak jsme dorazili, šli jsme se projít někam do lesa nebo co (Když to srovnám s tí výletem na Kokořín... Tam byly aspoň stánky s občerstvením. A co je tady? Prd). Vrátili jsme se asi za čtyři hodiny. Zhruba 7 hodin, aniž bych slyšela jedinou písničku. Byla jsem zoufalá :-D Normálně jsem měla absťák :-D Už nikdy víc :-D No, zpátky jsme jeli po dálnici. Nejvyšší povolená rychlost je 130 km/hod a tou jsme jeli. I přesto nás spousta aut velice rychle předjížděla. A pak, že jsou motorkáři prasata. Je sice fakt, že co jsme potkali motorku, tak nás předjela, ale to nic nemění na tom, že automobilisti (autista zní líp, ale mohlo by dojít k nedorozumění) jsou úplně stejní. Jen hold nemají možnost kličkovat mezi ostatními účastníky provozu a tedy je jejich rychlost závislá na ostatních. Motorka se procpe skoro všude.

Co dalšího jsem chtěla zapsat už si nevzpomenu :-D tak se jen rozloučím a půjdu dělat něco užitečného. Třeba si číst nebo se jen tak válet :-D Užívejte si léta a já se snad zase někdy ozvu :-)