Maybe she needs to be wanted

Actually: Mood: sad ; Reading: Petra Neomillnerová - Dítě skály; Listening: Nightwish - Bye Bye Beautiful

She takes the long way home
Fighting her emotions
She's a loner but tonight
She won't go unnoticed
If she can't remember when
She loses her temper
Nobody knows her but tonight
The silence is over

Maybe she needed to be wanted
(Three Days Grace - Bully)
Docela výmluvné...

Pomalu zjišťuju, že v mém životě není nikdo, komu bych stoprocentně věřila a měla jistotu, že mě vždy podrží. Nikdo komu by na mě nějak víc záleželo, zajímal se, byl tu pořád pro mě. Jak žalostné. Vrací se mi staré depkoidní stavy. A to jsem doufala, že pocit, že se každý ozve jen když něco potřebuje, už mě přešel. Očividně nikolivěk. Je to začarovaný kruh - čím víc přehlížená se cítím, tím víc se stahuju do sebe, a jak se začnu distancovat od okolí, tak okolí se mnou přestane počítat... a tím víc utíkám pryč. Jak z toho ven?

Šťastný a Veselý

Actually: Mood: angry ; Reading: Andrzej Sapkowski - Zaklínač 2, Meč osudu; Listening: Three Days Grace - Over and Over

Zmiňovala jsem se už někdy, že vlastně nemám ráda Vánoce? Určitě ano. Je kolem toho strašně moc rozruchu. Ani přání jsem původně dělat nechtěla. Ale tak nakonec jsem něco vytvořila. Takže... Šťastné a Veselé. Spousta dárků pod stromeček a tak dále. Znáte to. Užijte si svátky a přežijte Silvestra.

So many thoughts that I can't get out of my head
I try to live without you, every time I do I feel dead
I know what's best for me
But I want you instead
I'll keep on wasting all my time
Over and over, over and over
I fall for you
(Three Days Grace - Over and Over)
To jenom taková menší vložka vyjadřující mou momentální náladu.

Pokouším se uklidnit mé dvě já, co se zuřivě hádají. To první (realistické ač lehce naivní) se snaží přesvědčit mé druhé já (vztahovačné s komplexem méněcenosti), že se chová směšně. Bohužel se mu to dneska moc nedaří. Možná to bude tím, že momentálně nemám nic, čím bych to druhé já uklidnila. Asi všem částí mého já začnu dávat jména, aby v tom nebyl takový zmatek. Samota a zoufalá potřeba trochy tepla (fyzického i psychického) tomu všemu opravdu nepomáhájí. Tak kde sakra jsi, vždycky když tě potřebuju? Jednou mi řekl, že málo komunikuju. Namítla jsem, že je to tím, že jsem si zvykla, že lidi prostě neposlouchají. On, že poslouchá. To je pravda. Problém je v tom, že když chci a potřebuju mluvit, nikdy tu není. A když tu je, tak mluvit nepotřebuju a nerada se vracím ke starým věcem, jen abych se o to podělila s někým dalším. Ale buďme upřímní... Kdy tu vlastně skutečně je? Jen pro mě?

Krutoslav Broiler

Actually: Mood: sad ; Reading: Andrzej Sapkowski - Zaklínač 2, Meč osudu; Listening: Arakain - Zimní královna

Zjišťuji, že mám zoufalý nedostatek kamarádů. Dneska jsem chtěla večer vypadnout někam z baráku. Nemohla jsem. Proč? Protože nikdo nechtěl spolupracovat a jít se mnou. Ptala jsem s všech tří :-D Měla bych s tím něco dělat. Nemůžu přece o víkendech pořád kopřit po večerech doma u filmu nebo seriálů. Jenže na to jsem moc nespolečenská a asociální osoba. Nejlíp se cítím v malém kruhu přátel a nemám nějak potřebu navazovat nové kontakty. Jenže co dělat, když přátelé na mě nemají čas nebo náladu? O mém malém štěněti s krycím názvem přítel ani nemluvě.

Minulou sobotu jsem byla ve Vídni. Do galerie Albertina na výstavu impresionismu (mimochodem opravdu působivé umění :-)) a pak jsme měli nějaký čas se podívat po Vídni. Nemám ráda davy lidí. No, svým způsobem nemám ráda lidi vůbec. A teď si představte Vánoční Vídeň. Uličky mezi malými stánkami se vším možným - hlavně vynikajícím punčem - přecpány lidmi. Něco pro mě :-D Ale výzdoba Vídně je úžasná, to se musí nechat :-) Světelné řetězce nad hlavou, vše září, každá ulice jinak. Obrovské tvary, různé barvy... vše osvvětlující ztemnělou Vídeň. Nádhera :-) Ale těch lidí...

Všimli jste si, že tato verze je tu až podezřele dlouho? S tím by se taky mělo něco udělat :-D

Kotě v botě. Nebo naopak?

Actually: Mood: - ; Reading: Andrzej Sapkowski - Zaklínač 2, Meč osudu; Listening: Scorpions - your Last Song

Pět měsíců. Přesně. Tak dlouho se můj život podobá horské dráze. Nahoru, dolů. Nahoru a dolů, dolů, dolů. Krátký výlet nahoru. A zase dolů. Tahle dráha je hodně podivná. Má příliš úseků, kde se pomalu šourá na zemi. Jak lehké a lákavé je vyskočit. Tak proč to neudělám? Vím jak by to dopadlo a proto raděj zůstávám tam, kde jsem. Jednou se to zase zvedne a ta vidina, parádní jízda za kterou stojí za to vydržet, mi dodává sílu. Občas se dráha zvedne pár metrů nad zem a vznikne z toho projížďka s vyhlídkou. A zase dolů, na zem. Tyhle úseky mě nebaví. Co se stane, když vyskočím? Vím to. Zůstanu na zemi, budu se pachtit po rovné blátivé zemi a se smutkem vzpomínat na chvíle, kdy jsem lítala. Budu hledět na zem a nevšimnu si kolem čeho procházím. Pak mi začne být zima, budu promoklá a zoufalá. Kam se schovat? Najdu nějaký strašidelný zámek, zrcadlovou síň, divadlo... kdo ví. Vstoupím a pohltí mě zdejší atmosféra. Pryč od studeného světa. Od reality. Schovám se a zapomenu na svět tam venku. Kdo přijde a vytáhne mě zpátky ven? Třeba už bude svítit slunce. Třeba zjistím, že hned vedle stojí atrakce, na které se ráda svezu. Třeba už to nebude horská dráha, ale kolotoč. A já budu zase lítat. Jenže jak dlouho to bude trvat? A najdu odvahu opustit teplo iluze? Bez pomoci těžko. Takže zůstávám na horské dráze a doufám, že se koleje brzy zase zvednou a já přestanu myslet na to, že by možná bylo lepší vyskočit. Nebo nebylo? Kdo ví. Chci zpátky nahoru. Chci zpátky ten první měsíc. Poznala jsem něco nového a nechci se toho vzdát. Ani za cenu zoufalého očekávání lepších dnů. Vždycky je tu ta naděje

Song of the moment je písnička, která občas naprosto přesně vyjadřuje mou situaci a ladí i s dnešním zápiskem. Aneb Love to Hate You od Die Happy :-)

Už si nemusím hrát na dospělou. Jsem. Čas začít se znovu chovat jako dítě.

Vždycky, když už se aspoň trochu se vším smířím a cítím se relativně fajn, stane se něco, co mě srazí zase zpátky dolů. Nevyčítám mu to nebo tak něco. Strašně bych mu chtěla pomoct, ale nevím jak. Nevím co udělat nebo co říct. Trápí mě to. A nejsem schopna s tím cokoli dělat. [Added 4.12.2009, 17.55 hod]

You're a drop in the rain

Actually: Mood: sad; Listening: L.A. Guns - The Ballad of Jayne; Reading: Dougals Adams - Převážně neškodná

Proč mám takový problém s mezilidskými vztahy? Ať už s navazováním nebo udržováním? Jednoduše proto, že jsem naivní, sobecká, ignorantská, nekomunikativní a celkově asociální. Přijde mi, že začínám na tu trochu přátel co mám zapomínat... do chvíle, než je potřebuju. Proč to sakra dělám?

Tak to je fakt, už veľmi dávno, čistejší bol vzťah kamarátov! (Konflikt - "Priatelia")

Living in the world so cold

Actually: Mood: lonely; Listening: Scorpions - Humanity; Reading: Sbohem a dík za ryby - Dougals Adams

Trvalo zhruba měsíc než jsem se rozkoukala, jak jsem vylezla z temného tunelu do oslnivého světla, a dostala pořádnou facku od reality. Protože realita je krutá a svět studený. Začínám postrádat uklidňující temnotu tunelu. Jenomže vím moc dobře, že pokud se vrátím zpátky, bude to něco stát a nejsem si jistá, jestli to jsem ochotna obětovat. Protože pokud se vrátím, budu zase sama. Úplně. Nemůžu pořád prchat od reality a schovávat se do vysněného světa, do své skleněné ulity, kde je vše jen iluzí. Můžu vnímat realitu, vidět, slyšet, komunikovat. Ale pořád budu od ní oddělena, nebude se mě dotýkat, všechny pocity budou mělké. Vyšla jsem z tunelu a po cestě tuto svou ulitu ztratila. Teď si připadám jako šnek bez domova. Nemám kam utéct když realita tvrdě útočí. Jsem příliš zranitelná a potřebuju ochranu. Nenechávejte mě tu samotnou. Nebo mi aspoň vraťte ulitu.

Tak jo, dost analogií, mystifikací a symbolismu. Pro tento zápisek... tahle přirovnání tunelu a ulity se mi líbí.. ještě mám jedno s jezerem, ale o tom až někdy příště. Je tu totiž ještě něco, o čem prostě musím napsat. Před měsícem vyšlo nové cd Three Days Grace. Jo, už je to tu zase... Mé oblíbené kapely se prostě jen tak nezbavíte :-D Cd se jmenuje Life Starts Now. Mé dojmy? Značně rozpačité.
Singl Break mě navnadil. Pěkná, rychlá písnička s tradičně dobrým textem. Klip k této písničce mě ale docela zklamal, stejně jako nový styl oblékání kapely. Chlapi, kam to spějete? No, další písnička World So Cold... to byla láska na první poslech. Vážně. Hudebně pěkná, taková pomalejší s důrazným refrénem. A text? Luxus. Prostě láska na první poslech. Titulní písnička Life Starts Now má taky hodně dobrý text. Hudebně není špatná, ale chybí jí nějaký důraz, změna v monotónosti celé skladby. A tohle je bohužel problém asi poloviny písniček z nového alba. Nejsou špatné. Jen tam zoufale postrádám ten vztek, vzdor a další emoce tak charakteristické pro TDG. Kam se toto podělo? Polovina písniček nemá vůbec šťávu. Druhá polovina je na tom o něco málo líp. Ale pořád.. není to ono. Můj první dojem z desky byl: není to TDG. Neříkám, že by se neměli hudebně vyvíjet a zkoušet něco novýho. Ale přijde mi, že měknou. Kde jsou písničky typu It's All Over, Pain, Let It Die, Just Like You, Riot, Drown nebo dokonce Home? A textově? Kromě již zmíněných mě zaujaly tak dvě písničky a to Someone Who Cared a docela The Good Life Ale co zbytek? Není to špatné, ale něco tomu chybí. Takže nejlepším cd podle mého názoru zůstává stále One-X. A hlavně text stejnojmenné písničky, který stále zůstává v mém srdci, ikdyž z mého zápěstí už zmizel. Ale kdo ví... třeba se tam zase někdy vrátí.
No a samozřejmě Song of the Moment nemůže být nic jiného než World So Cold :-)

Neodpustím si malou připomínku na Blend Challenge, kde probíhá 5. kolo a účast zatím není valná. Tak se kouknněte a zapojte se :-)

Never thought I'd feel alive again

Actually: Mood: in love; Listening: Punk Floid - Na pokraji komatu; Reading: Tichá hrůza - ed. Tomáš Korbař

Znáte ten pocit, kdy jste s někým celý týden a najednou tu není? Jestli ne, tak vám můžu říct, že je to šílený. Postel je najednou prázdná, studená. No, abych vás trochu uvedla do obrazu... Pamatujete na světlo na konci tunelu? Nebyla to lokomotiva :-) Skutečně jsem se dostala ven ze tmy na místo, které se zdá slunečnějším a veselejším než na druhé straně tunelu, o tunelu samotném nemluvě. Skoro jsem už zapomněla jaký to je pocit, být zamilovaná. Úžasný :-) Až na tu dobu, kdy jsem sama a mezi námi je nějakých 36 km :-(

Jinak letošní prázdniny? Paráda :-) Nebudu to raděj moc rozebírat :-D Důležité je, že jsem poznala fajn nový lidi a mám pocit, že začínám skutečně žít. A maj na mě špatný vliv. Dokonce se mi začíná líbit punk. No, představte si to. Ze všech žánrů zrovna punk, kde zpěváka vybírali stylem: "No, já jsem moc líný, tak budu zpívat" :-D

It can't rain all the time.

Actually: Mood: zanícená; Listening: Deep Purple - Love Conquers All; Reading: časopis Pevnost

Touha je tak zatraceně iracionální věc.

Možná jsem jen tápala ve tmě příliš dlouho. Teď se na konci tunelu objevilo světlo a já se k němu upínám natolik, že si nevšímám únikových východů. Budu doufat, že oním světlem není protijedoucí lokomotiva, která by mě prostě převálcovala a zase zmizela v nenávratnu.

Do you think that there's no one like you. We are.

Actually: Mood: lonely; Listening: Argema - Cesty; Reading: Rychlost temnoty - Elizabeth Moon

Rok a půl samoty je dlouhá doba. Vadí mi to. Chybí mi to. Strašně mi chybí tělesné teplo, pocit blízkosti, tíha ruky na těle. Ta samota mě začíná ubíjet. Jako by ze mě vysávala energii. Kdo byl nebo je delší dobu sám, určitě ví, jak to myslím. Here I am left in silence. Proč je pro mě tak těžké najít spřízněnou duši? Pravda, nejsem moc společenská osoba, seznamování není zrovna má parketa a mám tak trochu "trust issues". Trvá mi dlouho, než se někomu otevřu. Pokud to není osoba se kterou se cítím natolik dobře a uvolněně, že mi nedělá problém se svěřit *vzpomíná na víkend*. Jenže takových lidí kolem mě moc neběhá. Budu muset něco udělat se svým společenským životem. Ten stereotyp makes me insane už taky.

Potřebovala bych vypínač na mozek. Stává se vám to taky, že ležíte v posteli, hlavou vám víří myšlenky a vy je prostě nemůžete zahnat, což vám znemožňuje usnout? Mně až nepříjemně často. Vlastně skoro pořád, pokud nejsem příliš unavena. Prostě ležím v posteli, zavřené oči a nemůžu se přinutit přestat přemýšlet. Hodiny odtikávají - nikoli doslovně, mám digitální budík; tikání mě přivádí k šílenství - minuty kdy budu muset vstávat. A já nemůžu usnout. Čím zoufaleji se o to snažim, tím víc to nejde.

Dlouho jsem se neozvala, co? No jo, není potřeba. Navíc mám stále menší nutkání zapisovat svůj život na internet. Myšlenky, pocity proč ne. Člověk si někdy potřebuje vyčistit hlavu. Toho se držme.

Nakonec nějaké site stuffs. Song of the Moment vyhrála Sonata Arctica, kapela, na kterou nedám poslední dobou dopustit. Mám ráda jejich texty. Spousta z nich vypráví příběh a v kombinaci s úžasnou hudbou *ach*
Nezapomeňte se taky podívat na nové kolo Blend challenge ;)

It's easier to live alone than fear the time it's over

Actually: Mood: Sleepy; Listening: Tallulah - Sonata Arctica; Reading: Upír z Gorjanců - Mate Dolenc

Jak jste si zajisté všimli, změnila jsem vzhled stránky :-) Moonlight už mě omrzel. Ne, že by nebyl pěkný, jen tu byl už moc dlouho :-) 3 měsíce myslím. Na tomto layoutu je zajímavé to, že jsem začala s úplně jinou fotkou. Jenže nechtěla spolupracovat. Zkoušela jsem k ní další fotky. No, a nakonec to doapdlo tak, ež nespolupracující fotku jsem vyhodila a nechala tam fotky, které jsem se snažila s ní skloubit :-D Po nějaké době vzniklo toto. Další věc an tomto layoutu je, že nemám ráda růžovou. Jediná kombinace, ve které ji snesu, je s černou. Jo, a ještě jsem původně chtěla světlý layout. Nějak to nevyšlo, no :-D Fotky jsou od fotografa Yanicka Deryho, jehož fotky hojně využívám pro Blend challenge. Takže díky chlape :-)

Když tak mluvím o Blend challenge, připomínám, že do dnešní půnoci můžete posílat výtvory do 2. kola a zítra zahajuji kolo 3. Takže se určitě zapojte ;-)

Song of the Moment. Dlouho jsem váhala nad touto písničkou, další písničkou od Paula Grosse a nádherným polužákem od Sonaty Arcticy - Tallulah. Dlouho jsem odolávala. Tallulah se ve velmi krátké době stala mou nejoblíbenější pomalou písničkou. Vlastně téměř v té době, kdy jsem ji slyšela prvně (i nadpis je z této písničky a žádný skrytý význam se v ní neskrývá, kdyby vás to náhodou napadlo). Ale pak jsem si řekla: "Sonata Arctica je relativně známá. Raděj sem přidám něco neznámého, ať si návštěvníci rozšíří obzory." Takže tu máte Paula Grosse. Abyste věděli, kdo to vůbec je. Paul Gross hraje hlavní roli v seriálu Směr jih, jehož 3. série chodí teď na Nově někdy ve 4 ráno :-D Paul hraje kanadského policajta v Chicagu, má hluchýho vlka a spolupracuje s Chicagským detektivem a dobrým přítelem Rayem Vecchiem.

To by bylo pro dnešek asi vše, takže si užijte zbytek víkendu a zase někdy :-)

Look at yourself, is this how it should be?

Nejdřív se musím pochlubit, že svůj dárek na narozeniny, jak jsem si posledně stěžovala, že ho možná neuvidím, jsem našla pod stromečkem. Super :-D Bude trvat asi ještě hodně dlouho, než se s ním naučím pracovat. Jakžtakž to jde, ale než získám zručnost lidí, jako je třeba Chris Ortega (site; zajímavé, kolik je ve Španělsku šikovných lidí) bude to ještě dlouho trvat. Až budu mít něco publikovatelného, tak to sem určitě hodím ;-)

Byla jsem v Ostravě na dni otevřených dveří zdejší univerzity. Chci jít na grafický design. Nemusí to být zrovna Ostrava, samozřejmě. Zlín by byl lepší, ale zkusit chci všechno. Začala jsem víc kreslit. Nebo se o to aspoň snažím :-D Hlavy, zátiší, studie a podobné šílené věci, které jsem vždycky neměla ráda a které mi nešly. Nejsem zrovna pečlivý člověk :-D Někdy a v něčem by bylo fajn být perfekcionista, ale je to moc náročné :-D Ať žije lenost :-P
Přemýšlela jsem nad tím, jestli bych vůbec do Ostravy na výšku chtěla. Myslím, kdybych si mohla vybrat. Jedna část mě - ta dobrodružnější - ano. Tahle část si přeje vypadnout z domu někam daleko, na kolej, osamostatnit se, poznat nové místa, lidi a další věci, které k vysokoškolskému životu patří. Ale má druhá část - ta praktičtější a línější - bere v potaz mou povahu samotáře. Potřebuji svůj klid, soukromí, což je na koleji obtížné. Taky fakt, že v navazování mezilidských vztahů a seznamování se nejsem zrovna nejlepší, by všechno komplikoval. I přes to všechno je vidina částečného osamostatnění se lákavá. Takže nechám se překvapit, jak to všechno dopadne. Pravděpodobně se vůbec nebudu muset rozhodovat. A pokud jo, tak mám ještě dva roky čas.

Kdybych měla sepsat věci, které bych chtěla zkusit, ale pravděpodobně se k tomu nikdy neodhodlám ať už z nedostatku odvahy, příležitosti či absence spolukumpánů, byl by to pořádný seznam. Jen tak namátkou: jet na Festival Fantazie, na Masters of Rock (letos tam budou Blind Guardian a Europe, o Nightwish nemluvě), chtěla bych tetování, zkusit seskok padákem (s Alčou jsme se domlouvaly, že to zkusíme. Zajímalo by mě, jestli si to ještě pamatuje. Strašně dlouho jsem ji neviděla. Kde jsou ty doby, kdy byla mou nejlepší kamarádkou a prováděly jsme spoustu bláznivých věcí, slibovaly si věčné přátelství a dělaly si plány do budoucna. Pryč. A už se nevrátí. Tak končí věčnost). Chtěla bych zkusit horolezectví, takovou tu věc, co se kutálíte po svahu v nafukovací kouli (víte co myslím?) a spoustu dalších bláznivých a adrenalinových věcí. Zatím jsem ale nenašla dostatečně bláznivou spřízněnou duši, která by do toho se mnou šla. Provozovat to sama by nebyla zábava. Možná v budoucnu. Ale pochybuju o tom. Jo, zmínila jsem se, že se chci naučit hrát na kytaru? S mamkou kytaristkou by to nemusela být těžké. To bych ovšem nesměla být tak líná. Tato má milá vlastnost mi taky brání učit se španělsky, což bych hodně chtěla.

Nakonec věci kolem stránky. Už téměř tradičně připomínám Blend challenge kde je teď nové kolo a byla bych moc vděčná, kdyby jste se zúčastnili.
Další věcí je Song of the Moment, kde výběr padl na metalové Blind Guardian s trochu neobvyklou písničku, která zní jako ze středověku. Vyvolává ve mě představu středověkého plesu :-) Tak si ji užijte a doufám, že se vám bude líbit :-)

It's a marvelous night for a moondance

Happy Birthday to me! Trochu opožděně, ale musím si popřát :-D Proč to ale píšu... Domluvila jsem se s našima na dárku. Že si ho částečně zaplatím. No a už skoro měsíc na něj čekám :-/ Jsem se tešila, že se budu mít jak přes prázdniny bavit a ono nic :'-( Jo, ještě bych mohla říct, že jsem si vydupala tablet, že? :-D budu se učit kreslit na pc :-P Tak uvidíme, jak mi to půjde. Pokud teda někdy přijde, že :-/

Nebudu se vás ptát na Vánoce. Přijde mi to takové divné, pořád slyšet otázky typu: tak co Vánoce? Už máš dárky? A napečené? Dárky mám, napečené ještě nemáme. Jakoby na tom záleželo. Nemám ráda komerčnost Vánoce. Vánoce samotné mám ráda. Jen ty nechutně přezdobené obchody, koledy na každém kroku, úžasné slevy, aby lidli koupili co nejvíc dárků... Ne, děkuji. Komerce Vánoce zabíjí. Z nakupování dárků se stává povinnost. Spousta lidí to bere jako: když mi dáš dárek, taky ti něco dám; aneb něco za něco. Kam se poděla ta radost z obdarování? Já sice nesnáším nakupování, ale kvůli dárkům se prostě přemůžu. Ehm, nezdá se vám, že něco v tomto smyslu plácám každý rok? :-D
I přes komerčnost Vánoc vám přeji, abyste je přožili v klidu a míru s lidmi, které máte rádi a užili si aspoň na těch pár hodin jedinečnou atmosféru Štědrého dne.

Jo a 31.12. končí Blendchallenge, tak se ještě honem zapojte ;-)

Poslední informace. V menu přibylo něco, co jsem nazvala Song of the Moment. Prostě jsem neodolala a dala tam písničku, kterou jsem si zamilovala. Je to nádherný ploužák od prakticky neznámého zpěváka, kterou jsem objevila díky seriálu Moonlight. Při příštím zápisku ji zase vyměním za jinou písničku, která bude v tu chvíli mou nej ;-)

I'm a vampirephile. And I'm not ashamed of it.

Všimli jste si tady v levo, pod Site info položky Opened? No, tak se tak na ni dívám a zjišťuji, že můj weblog zamořuje už tak zamořený internet mými inteligentními příspěvky už tři roky!!! Neuvěřitelné.
Když už píšu, mohla bych vás obeznámit s novinkami poslední doby. Nebojte, tentokrát nepůjde o výčet co jsem dělala nebo o článek plný TDG (ikdyž pokušení by bylo :-D). Jde spíš o to, že jsem se začala více zajímat o filmovou a seriálovou scénu. A pokud se kouknete na nadpis, jistě vám dojde, o jaký typ seriálů půjde. Ano, ano. Jsem upírofil. A nestydím se za to :-D

Nejdřív jsem se donutila konečně podívat na Noční a Denní hlídku. Film podle knih od Sergeje Lukjaněnka. Knížky mám hodně ráda. Je to ze současné Moskvy, kde existuje i jiný svět - svět Jiných. Jsou to mágové, vědmy, upíři, lykantropové a další podivné bytosti. Jsou rozděleni na Světlé a Temné a panuje mezi nimi příměří. Více méně. Světlí mají organizaci zvanou Noční hlídka a hlídají Temné. Temní zase skrz Denní hlídku dohlížejí na světlé. A nad tím vším bdí Inkvizitoři, kteří zajišťují rovnováhu. Jenže teď se narodil Velký a schyluje se k válce. Vítězná strana bude ta, na jejíž stranu se Velký přidá. Tolik k ději prvních dvou knížek. A film... bylo to něco jiného než Hollywood. Hlavně první díl mi přišel takový zmatený. Ale jinak dobré. Druhý díl byl skvělý. Trocha krve, trocha humoru a do toho všeho spousta akce, to vše podané v působivém kabátě.

První seriál, který jsem si sehnala byl True Blood. Je to podle knih Southern Vampire Mysteries od Charlaine Harris. Svět, ve kterém se seriál odehrává, je téměř shodný s našim. Jediným rozdílem je, že ve světě True Blood se upíři rozhodli vyjít z temnoty na světlo a jsou členy společnosti. Což s sebou přináší dobré i špatné. Sookie pracuje v baru. A je telepatka. Dokážete si představit, jak pro ni musí být otravné pohybovat se v přítomnosti mužů jejího věku. Jejich myšlenky nejsou příjemné. O to víc si cení společnosti upíra Billa. Jeho myšlenky totiž neslyší. Seriál sleduje hlavně osudy této milenecké dvojice a také Sookiina bratra, playboye Jasona, a její kamarádky, temperamentní černošky Tary. A můj názor? Sleduji to, takže to není špatné. Jsou tam upíři, temná atmosféra... Jen mi to místy přijde lehce úchylné :-D Vážně, v každém díle se někdo s někým vyspí.

Další seriál, který sleduji, je Moonlight. Hlavním hrdinou tohoto seriálu je Mick St. John. Je to soukromý detektiv. A je upír. Narozdíl od Billa však žije ve společnosti, která o upírech nemá ani tucha. A tak to musí zůstat. Mick je ten hodný. Využívá svých schopností, aby někomu pomohl a pije jen krev z krevní banky. Další důležitou postavou je reportérka Beth Turner. Kromě vyšetřování různých případů se seriál zabývá i vztahem Micka a Beth. Jsme u čtvrté epizody, takže se můžu jen dohadovat, jak to mezi nimi dopadne. Vsázím však na to, že budou spolu :-D

Seriálová mánie nekončí. Ikdyž další jsou spíše na seznamu Featuring. Tím je Blood Ties což je také podle knížky a jsou tam také upíři. Víc o tom nevím, takže se nechám překvapit :-) Potom mám na seznamu Reaper, což je o klukovi, který v den svých 21. narozenin zjistí, že jeho rodiče upsali jeho duši Ďáblu. Tak tedy musí pro Ďábla chytat hřísné duše, což je někdy celkem nebezpečné. Pushing Daisies je zase spíše romanticky laděný. Hlavní hrdina dokáže pohým dotykem oživovat mrtvé. Jeho druhý dotyk znovu zabíjí - navždy. Pomáhá tak vyšetřovat vraždy. Vše se zkomplikuje, když oživí svou lásku z dětství. Problém je v tom, že smrt má své kóty a tak, když někdo zůstane na živu déle než minutu, zemře místo něj někdo jiný. A co s láskou, které se nemůžete ani dotknout? Poslední Dead Like Me začíná celkem komicky. Hlavní hrdinku zabije záchodové prkýnko padající z kosmu. Smrt je její osud. Ale v jiném slova smyslu. Vezme totiž práci jako Smrtka.

Mimochodem, konečně jsem sehnala hennu :-) Takže 1x (ne, není to jedenkrát, jak podotkl spolužák, ale One-X) na mém zápěstí už nemusím kreslit denně fixou :-D Jinak pokud by vás zajímal význam One-X, tak jej hledejte ve stejnojmenné písničce od, jak jinak, Three Days Grace. Do you think that there's no one like you. We are. Jde prostě o to, že někdy se člověk cítí opuštěný i uprostřed davu. Myslí si, že tu není nikdo, kdo by ho chápal, kdo by byl ve stejné situaci. Ale není to pravda. Je spousta lidí, kteří se cítí stejně a dokážou pochopit. Když si tohle člověk uvědomí, tak nikdy není sám.
Jo a mimochodem, neodolala jsem a udělala si triko :-D Click. Pravda, není to zas tak moc povedené. Měla jsem špatné triko a kresba popraskala - na druhou stranu to dělá zajímavý efekt. A taky jsem tak trochu experimentovala s novými barvami, takže mi to tak úplně nevyšlo. Ale mám aspoň něco, což je fajn ^^

So many toughts that I can't get out of my head

To, co chci napsat, mě štve už dostatečně dlouho, abych se o to podělila s lidmi, kteří vůbec neví o co go :-D Lidé, co mě aspoň trochu znají, jistě ví, že má nejmilovanější kapela je Three Days Grace. Nedávno, jsem narazila na tuto stránku - click. Ptáte se, co to je? Upřímně, taky by mě to zajímalo. Uděláme si prohlídku stránky. V sekci About us píšou: "Three Days Grace je česká kapela, která vznikla 3.7.2008" Opravte mě, jetli se mílím, ale neexistuje dobrých 6 let v Kanadě skupina, která se čirou náhodou jmenuje také Three Days Grace? Odpověď na otázku, kdo koho kopíruje, není těžká. Když se kouknete po členech, narazíte na pět čechů ve věkovém rozmězí 16-19 let. No, dobrá. S těmito inforamcemi si můžete říct, že si prostě parta kluků založila kapelu, pojmenovali ji Three Days Grace, aniž by věděli, že už exituje. Tahle možnost padá při navštívení sekce Music. Písničky i obal cd prokazatelně není jejich. A když si přečtete Biografii v sekci Band, je jisté, která bije. Mám totiž pocit, že ten text už jsem někde četla, ikdyž s jinými jmény. Hmmm, možná to byla oficiální stránka kanadských Three Days Grace. Ano, určitě to bylo tam. Zdá se vám to málo? Přidejte k tomu všemu Ewu Farnou jako přítelkyni zpěváka a máte něco, co prostě nerozdýchám.
Tolik k zhodnocení situace. Teď si na ně s dovolením zanadávám. Co si o sobě jako myslí? Three Days Grace sice u česku nejsou moc známí, ale to neznamená, že se za ně můžou vydávat! Jak mohli vykrást tak skvělou skupinu?! Aaargh! Ani slovo o tom, že ty písničky NEJSOU jejich. A ještě si drze zkopírují biografii, což je vlastně povídání o tom, jak vzniklo album One-X. Klid, holka, klid. Není toť toto náhodou trestné nebo tak něco? :-/

Tak jsem si zanadávala, teď by to chtělo něco zábavného. Koukala jsem se na videa ze společného koncertu Three Days Grace (ne, v tomto zápisku se jich už nezbavíte :-D), Breaking Benjamin a Seether. Mimochodem všechny tři jsou skvělé skupiny. Být na tom koncertu musel být zážitek :-D Našla jsem dvě delší videa, který stojí za to. Dala bych jim označení "koncertování v extrémních podmínkách" 1. je písnička od Seether - Broken. Nádherná písnička, mají ji i jako duet s Amy Lee. Video je tady. První půlka je normální. Později se na pódium nahrne několik, ehm, podivných individuí :-D Kluci z TDG a asi Ben z BB převlěčený za prostitutky nebo co :-D Začnou obtěžovvat zpívajícího Shauna :-D A nakonec mu seberou i kytaru :–D Video č. 2 je písnička od Breaking Benjamin - So cold, tady. Tam si jen všimněte Adama jako hokejisty, Brada obtěžujícího zpívajícího Bena jakousi podivnou věcí na udici a hlavně Barryho se santaklausovskou čepičkou :-D No a aby TDG nebylo pozadu, poslední video je jejich Animal I Have Become. Click. Všimněte si, jak tam asi v půlce naběhne Seether. Hlavně si všímejte Shauna s copánkem a jeho tanečních kreací :-D
Omlouvám se, ale já si to vážně nemohla odpustit :-D

Poslední informace o TDG a poslední informace dnešního zápisku vůbec. Založila jsem další fanlisitng. Hádajte jaký :-D Ano, spávně. Ať žije Three Days Grace :-D Click. Tak trochu naivně doufám, že pokud se počet fanoušků rozroste na slušné číslo, mohli bysme tím dát TDG najevo, že i tady, v Česku mají fanoušky a mohli by se zajet podívat. Takže fanoušci TDG, povinně se zapojte a třeba se nám podaří dostat tuto skvělou kapelu k nám :-) Oki, lehce naivní, ale vždycky můžeme doufat :-D

[Edit at 3. 10. 19.49 hod] Já vím, Dominic tady moc dlouho nepobyl. Nějak se mi velice rychle přestal líbit :-D Nic nenormálního u mě :-D Přece jenom nebyl nijak zajímavý. Myslím layout :-D Obrázky na novém layi jsou od - hádejte, můžete třikrát :-D - Victorie Francés. Pro její obrazy mám prostě slabost O:-) A tyhle obrázky z její nové řady El Corazón de Arlene jsou strašně pěkné. Je to něco úplně jiného než Favole. Tyhle obrazy něco vyjadřují a ztvárnění je jako vždy perfektní. Schválně se koukněte na ostatní O:-) Click Prostě jsem neodolala a vyměnila Dominica za Arlene. Třeba tu vydrží déle :-) [/Edit]

Tvařte se inteligentně! Dnes ne, pane učiteli.

To je poprvé, co píšu v novém školním roce. Škola ještě stojí a za ten týden se cítím šíleně nevyspaná :-D A to jsem ani neměla ranní praxi, která je na 6. No jinak nic zajímavého ve škole. Věřte mi. Farma je strašně nudná.

Jak jste si zajisté všimli, změnila jsem zase look stránky. Three Days Grace mě nějak omrzeli :-D Myslím layout, samozřejmě. Na jejich písničky nedám dopustit! Chtěla jsem vytvořit lay znovu s TDG, ale oni nemají žádné inteligentní fotky :-( No, takže určitě jste toho týpka, co mi tu teď sídlí poznali. Ať už je vám povědomý z Pána Prstenů, Ztracených, nebo z jiného filmu či seriálu. Pro ty neznalé, je to Dominic Monaghan. A proč tu mám zrovna jeho? Pátrala jsem po nějakých slušných fotkách a narazila jsem na Dominica. Tak jsem si řekla, proč ne?

Přestává mě bavit psát blog. Koho zajímají nezajímavé osudy člověka, kterýho prakticky nezná? Tak jsem si řekla, že bych sem měla psát něco jiného, než co jsem dělala o prázninách. Rušit to tu nebudu, to by mě ani nenapadlo. Jen by to chtělo smysluplnější zápisky. Problém je v tom, že mě nic smysluplného nikdy nenapadne :-D Ale věřte, že jakmile mě napadne nějaká spásná myšlenka, trochu to tu obměním. Třeba bych se mohla dát na filozofii :-D Nebo raděj ne. Předpokládám, že by to četlo ještě míň lidí, než teď :-D No jen se přiznejte, kolik vás je? Jo, a jen tak mimochodem... rozjela jsem Blend challenge, tak se koukejte zapojit! :-D Odkaz viz nahoře ;-)

To by bylo tak vše, takže se mějte a já se třeba zase někdy ozvu :-D