Ne, ještě jsem neumřela. Začnu klasicky změnou vzhledu :-D Už to tu bylo takové pořád stejné, tak jsem vyrobila nový layout. Jak jste si už určitě přečetli, na obrázku je má oblíbená skupina - Three Days Grace a hlavně jejich zpěvák Adam Gontier *inlove* Tuto skupinu v ČR prakticky nikdo nezná... Třeba ji aspoň trochu profláknu :-D Naivní myšlenka. No, text kolem "Adamů" je z písničky One-X ze stejnojmenného alba. Ani nevím, proč jsem vybrala zrovna tuto písničku - nepatří mezi mé nejoblíbenější. Možná proto, že zrovna nedávno jsem četla, jak ta písnička vznikla, její význam. Je to takový optimistický text - jeden z nejoptimističtějších na desce. Do you think there's no one like you. We are. I když se člověk cítí hrozně a osamělý, pořád jsou tu lidi, kteří se cítí stejně. Není sám. Není sám. Ach.. co jsem narazila na článek o tom, jak vznikalo cd One-X a o významu některých písniček, začala jsem tuto skupinu milovat ještě víc. A to jsem netušila, že to jde.

Včera jsme se byli s tatou podívat do Valtic za mamkou, která tam tráví týden ve škole staré hudby. Samozřejmě, že jsme jeli na motorce. Autem bysme nikam nejeli. Zkoušeli jsme intercom. Má velice zajímavou vlastnost. Když jsme stáli, fungoval perfektně. Když jsme jeli pomalu, fungoval stále dobře. Ale jakmile jsme jeli trochu rychlej, znělo to, jako radio se špatným signálem. V rychlosti kolem 100 km/hod jsme se vůbec neslyšeli. Asi tam nestíhali běhat ti elektroni. To jen tak na okraj. Zjistila jsem, že jsem lehce závislá na hudbě :-D Vyjeli jsme z domu kolem sedmé hodiny ranní. Ani rádio jsem si nepustila. Cesta trvala asi dvě hodiny. Jak jsme dorazili, šli jsme se projít někam do lesa nebo co (Když to srovnám s tí výletem na Kokořín... Tam byly aspoň stánky s občerstvením. A co je tady? Prd). Vrátili jsme se asi za čtyři hodiny. Zhruba 7 hodin, aniž bych slyšela jedinou písničku. Byla jsem zoufalá :-D Normálně jsem měla absťák :-D Už nikdy víc :-D No, zpátky jsme jeli po dálnici. Nejvyšší povolená rychlost je 130 km/hod a tou jsme jeli. I přesto nás spousta aut velice rychle předjížděla. A pak, že jsou motorkáři prasata. Je sice fakt, že co jsme potkali motorku, tak nás předjela, ale to nic nemění na tom, že automobilisti (autista zní líp, ale mohlo by dojít k nedorozumění) jsou úplně stejní. Jen hold nemají možnost kličkovat mezi ostatními účastníky provozu a tedy je jejich rychlost závislá na ostatních. Motorka se procpe skoro všude.

Co dalšího jsem chtěla zapsat už si nevzpomenu :-D tak se jen rozloučím a půjdu dělat něco užitečného. Třeba si číst nebo se jen tak válet :-D Užívejte si léta a já se snad zase někdy ozvu :-)

::::
3.7. 2008 || 20.46 hod

 

Tak toto mi bylo řečeno kamarádkou (kamarádkou?). Zatraceně, ona má pravdu. Prober se holka. Nemůžeš věčně jen snít. Ve snech štěstí nenajdeš. Možná představu štěstí, nějaký odraz skutčného štěstí. Ten ale zmizí jakmile se sen rozplyne. Netrvá, nehřeje, nic neznamená. Je to jen přelud. A přitom ke skutečnému štěstí chybí jen kousek. Probudit se a bojovat. Bojovat za štěstí, za kamarády. I ti, co jsou společností odmítáni můžou mít opravdové přátelé (oki, trocha inspirace klubem Smolařů z Kingové knížky TO :-D)
Stand and fight, live by your heart, say what you feel. A já cítím, že takhle to dál opravdu nejde.

A teď trochu veselejší téma. Už jsem se chlubila, že už mám doma motorku? ^^ Yamahu YBR 125 Divesrion *inlove* Někdy pozdějí dodám fotku. A ve středu začíná autoškola, takže mazec. Už se těšim, jak budu jezdit :-)

Později: Jak jsem slíbila, přidávám fotečku mé motorky. Click

::::
7.5. 2008 || 19.24 hod

 

Tyto dva dny, pátek a sobota, začali podivně. Potvrdilo se mi to, co jsem už tušila. A to, že můj pasivní přístup naprosto zničí všechny mé vztahy. Jenže.. prostě jsem se nějak ocitla mezi lidma, se kterýma si vůbec nerozumim. Jako, jsem zvyklá, že na citace ze Zeměplochy a Cimrmana všichni reagují pohledem co to panebože mele? To mě nepřekvauje :-D Ale o tuhle mou drobnou úchylku nejde. Já si s něma vážně nemám co říct. Máme naprosto odlišné zájmy. Prostě mezi ně nepatřím. Zjistila jsem to brzo, že? Po víc jak půl roce :-D Ze začátku jsem si říkala, že to bude v pohodě. Ale není. Čímdál víc se svým rádoby kamarádkám odcizuju. Je to hlavně mým pasivním přístupem. Jenže má uzavřená povaha mi brání najít si nové kamarády, se kterýma bych si rozuměla. Mám to těžké.
Jsem v podstatě tichá. Je jen pár lidí, se kterýma jsem sama sebou. Nebojím se, že řeknu něco, co bude použito proti mě. A s těmito lidmi se chovám úplně jinak. Oni vědí, jak mě rozkecat, nevědomky způsobují, že se uvolním. Jenže tito lidi jsou dva, možná tři. A jsou to v podstatě moji jediní opravdoví přátelé.
Chtěla bych se změnit... Být impulzivnější, nepromýšlet si tak moc všechno. Být víc v pohodě, otevřenější. Jenže mi to vůbec nejde. Štve mě to a nejsem s tím schopna cokoliv dělat. Mám to složité.
To by byly poznatky k pátku. Potřebovala jsem nutně nějakou akci, která by mi dala pocit, že všechno není tak špatné, jak to vypadá. Byly na pivcu Pressy. Samozřejmě, že nikdo se mnou nechtěl jít :-( Podivná nálada mi vydržela i v sobotu ráno. Nijak výrazně nepomohl ani můj nový účes ^^ Už jsem přemýšlela, že bych k večeru prostě vypadla z baráku a šla se jen tak sama projít. Potřebovala jsem vypadnout.
Sms co mi přišla mi připadala jako osvobození. A co z toho vzniklo? Úplně úžasný večer s Aluškou - človíčkem, kterého mám strašně moc ráda a který je jeden z těch, co ví jak na mě :-D Vynahradila jsem si tím to, že nevyšla páteční akce. A musim říct, že jsem to úplně kotelně potřebovala.. To byl večer :-D Chvílemi jsem si připadala, jako opilá :-D A to ten vaječný koňak co jsem měla v palačinkách způsobit nemohl :-D Na to ho bylo moc málo :-D Keď včera bola tma tak dnes príde ráno, s s ním sa skončí sen čo kradol ti spánok, a svitanie ti úsmev na tvári pripraví, a ty vyhráš ten boj o kľúče od klietky, a aj keď budeš sám sám proti všetkým, ešte nič nekončí naopak všetko práve začína... a taky K čemu to je a co z toho zbylo, když uznáš to sám, že nejlepší škola je se značkou život!!!! Prostě mazec večer, za který moc děkuju :-*

::::
27.4. 2008 || 12.18 hod

 

   Nespatřila žádné poletující peří, žádnou paniku, jakou by mohla vyvolat liška. Kuřata a slepice ale vzrušeně kvokaly a kohout Kokrháč nervózně pobíhal sem a tam. Jedna ze slepic vypadala poněkud rozpačitě. Tonička ji zvedla.
   Pod ní se ukrývali dva modří, rudovlasí mužíčci. Každý z nich svíral v náručí vajíčko. Zvedli k ní obličeje a nesmírně provinilým výrazem.
   „Ale nae!“ zvolal jeden z nich. „Nakřápli jsme si! Toť ta bosorbaba...“
   „Tak vy nám kradete vejce,“ zamračila se Tonička. „Jak se odvažujete!“ A já nejsem žádná baba!“
   Mužíčci se podívali jeden na druhého a pak na vajíčka, která svírala v objetí.
   „Jaký jejce?“ řekl jeden z nich.
   „Ta vejce, co držíte v rukou,“ prohlásila Tonička významně.
   „Jak... co? Jo.. tohle? Tak tuto jsou jejce?“ řekl ten, který promluvil jako první, a zadíval se na vajíčka, jako by je viděl poprvé z životě. „A to že je věc! A my, potroubla, my si sumírovali, že sou to ňáký, é... kameni.“
   „Jo, kameni,“ přikyvoval nervózně druhý.
   Sme zalezli pod tutoho kokoptáka krz trochu tepla,“ pokračoval ten první. „A ona měla pod řiťou všechny ty věci, co jsme mysleli, že jsou to kameni, a my si práli, že ona jednoráz kvoče, protože má najisto omačkanou dupu...“
   „Kvoče,“ doplňoval ho druhý a horlivě přikyvoval.
   „No a tož nám přišlo toho kuroptáka líto a...“
   „Dejte... ta... vejce... okamžitě... zpět!“ řekl Tonička pomalu.
   Ten, co zatím skoro nemluvil, šťouchl do toho druhého loktem.
   „Lepčí, dyž uděláme, co prá,“ řekl. „Je to v kabeli. Nemožeš vopískovat Bolavýho a tadle je eště k ostatku bosorbaba. To ona švácla Jenny panvicou a to nikdy nik předtím neuďál!“
   „Tožto... na to jsem nevzpomněl...“
   Oba mužíčci velmi opatrně položili vajíčka zpět, jeden z nich dokonce dýchl na skořápku toho svého a přeleštil ji ušmudlaným okrajem svého kiltu.

Se omlouvám, ale tuto úžasnou scénu z knihy Svobodný národ od Terryho Pratchetta jsem si nemohla odpustit ^^

Btw - máte někdo zkušenosti s tabletem?

::::
15.4.2008 || 19:25

 

Aaano. Ještě stále žiju. Aaa, zamilovala jsem se do českých rockových zábavových písniček :-D Premier, Reflexy, Katapult a podobné. Nevim, dřív jsem český písničky moc nemusela, ale tyto jsou úplně luxusní ^^ Hoří ti srdce, ta největší zbraň, nosíš ho v ruce, jak rozbitej chrám. Hoří ti srdce, ta největší zbraň. Ta nejmocnější věc na světě tak si ho chraň. Ehm... toho si nevšímejte :-D

Heh, nikdy bych neřekla, že bude nějaká knížka, o které si nebudu pamatovat ani to, že jsem ji četla. Nicméně naša se jedna, které se to povedlo - Harry Potter a princ dvojí krve. Jsem to teďkom četla. První kapitola mi naprosto nic neříkala. Pak už mi to bylo povědomý, ale tak, že jsem věděla, že už jsem to četla, ale zaboha jsem si nemohla vybavit, jak to pokračuje. A přitom je to dobrá knížka. Záhada :-D

Dneska je to krátké a nicneříkající, já vim. Hold se nic zajímavýho neděje. Bohužel nic zajímavýho, ale naštěstí ani nic špatného. Cítím se teďkom narposto v pohodě, nic mě neštve, nedeptá. To už tu dlouho nebylo. Zajímalo by mě, čím to. Jako ne, že bych si stěžovala, to ani v nejmenším. Jen mi to přijde divné :-D

Zrada. Si plánuju udělat řidičák na motorku. Vybrala jsem si dvě, který bych chtěla. Ovšem jedna je nepravděpodobnější jak druhá. No. 1 je Honda Varadero. Úplně luxusní motorka. Na 125 to vůbec nevypadá, prostě úplně nádherná. A tato krása JE NA MĚ VYSOKÁ. Sice na zem dosáhnu, ale naši tvrdí, že je to dost. No a druhá je Yamaha YBR 125 ovšem Diversion, což je obměna klasickýho YBR na kterým se mi nelíbí čumák a právě ten čumák je na Diversionu zakapotovaný. A tento model je zase k dostání ve Francii a možná i v Německu nebo jinde, ale V ČR NIKOLIV! Asi jsem moc náročná, páč nic jinýho se mi nelíbí :-(

Jooo, mimochodem... Už mám Zaklínače *inlove* Úplně hrubá hra. Skvělá grafika, dobrý příběh, úplně super prostě. Jsem se musela pochlubit ^^

::::
25.3.2008 || 16:33